Moje práce
11. 8. 2014
Už deset let pracuju v ostraze a tak bych rád vzpomenul na pár perliček:
V mém prvním působišti jsme měli služební fenku, dobrmanku Terku. Terka vpodstatě šéfovala celému objektu, když ležela před boudou, nebylo se čeho bát. Jednou zničehonic zmizela, našel jsem ji podle štěkotu. Tři zloději viseli na plotě a ona čekala, až spadnou. Čtrnáct dnů nato se ujala šesti osiřelých koťat a v pohodě je odchovala - jako pejsky.
V dalším působišti mne čekal psí blázen. Jinak nelze temperamentní ale obětavou vlčačku Ditu, označit. Dita je šílenec do aportování klacků které přinese ale nedá, pouze za dětskou piškotu. Jinak poslouchá i na pouhá gesta, pokud ovšem není nablízku kočka nebo zajíc. Neobyčejně ji zajímají ježci, zejména už stočení.
Poblíže objektu ostrahy působil soukromý zemědělec, jež si své hovězí stádo nehlídal nijak bedlivě a tak se stalo, že kde se vzal - tu se vzal - býk. Čubě přeskočilo a začala okolo něj tancovat a pouštět hrůzu. Když si býk hrábl a sklonil hlavu, byla ve mně malá dušička. Naštéstí se v tu chvíli zpoza plotu ozval hospodář: "Nebojte se, to je Bohoušek. On chce jen podrbat mezi rohama."
Jednou - byl zrovna úplněk - koukám, že nám na hromadě kovového šrotu někdo vypaluje kabely. Zalehli jsme já i pes a plížíme se. Dva metry od jeho zadku na Ditu nenápadně mávnu pokyn "Štěkej!" Co vám budu povídat, pán vypustil i to, co v životě nesnědl a policisté ho později vyslíchali přimknutého za náramky k okenní mříži.
V dalším působišti jsem pracoval již bez psa, ovšem rád bych vzpomenul krásný moment, kdy mi na vrátnici vběhl hranostaj, na rány do okenního rámu, které způsobil strakapoud, na nebojácného zajíce Tondu a také na nezapomenutelné setkání s tchořem.
Zkrátka mám svou práci rád, ať je jak chce podceňovaná i náročná ...